Věro, úplně s tebou souhlasím, i s Markétou a s Boďkou.
Mí známí si dobrovolně adoptovali downa a vidím, že mají pocit uspokojení, že vykonali něco hmatatelně dobrého. Sama jsem o něčem podobném přemýšlela, ale zatím jsem se neodhodlala. Možná, až budou děti větší.
Ty rádoby silácké řeči, na které jste reagovaly, jsou zčásti pozůstatkem socíku a zčásti tím, že ty holky nejsou psychicky vyzrálé, ačkoliv se tváří, že to myslí rozumně. Na to ale musí přijít každý sám. Možná v příštím životě :-)