Zabatko, na neco z tveho psani bych chtela jeste reagovat:

"Prostě si myslím, že pokud lze zabránit narození těžce postiženého dítěte, mělo by se to udělat, vždyť k tomu i všechny ultrazvuky, screeningy a gynekologické prohlídky spějí a je jistě cílem každé ženy (a každého gynekologa) porodit zdravé dítě."

To je pravda, ale opakuji zase, metody nejsou uplne dokonale. Cely problem je v tom, ze skoro absolutni ale neabsolutni jistotu dostanes za cenu rizika (neprilis velkeho, ale prece) potratu (mozna) zdraveho miminka. Ale to riziko neni o hodne mensi, nez riziko tezkeho postizeni. A co je jeste tezsi, JAK TEZKE je postizeni nejde zjistit vzdy do vyprseni lhuty legalneho potratu. V tom je prostor pro rozhodovani a individualni postoje.

"Neodsuzuju ženy, které se z jakéhokoliv důvodu rozhodly si postižené dítě nechat, je to jejich volba, ovšem ani je nehodlám stavět na piedestal jakožto hrdinné matky." Nejde o uznani hrdinstvi, ale o pochopeni, pomoc a take uctu pro zenu, ktera prece pro nekoho se obetuje. Ja jsem mela mezi spoluzaky zakladky holcicku s jen rudimentni pravou rukou a kluka epileptika.Nase ucitelka byla hodna a moudra zena, ktera nam to umela vysvetlit a nabadat, abychom svym postizenym spouluzakum nikdy neublizovali ani je neponizovali. Mozna ti trochu povzbudi fakt, ze tato holcicka jako divka mela spoustu ctitelu a pokud vim, ted je stastne vdana, a velice uspesna ve sve tlumocnicke kariere. Myslim, ze ve svym dosavadnim zivote naucila hodne lidi mezi jinym nesoudit podle dokonaleho vzhledu. Ale vsimla jsem si, ze nase rodice suskaji se mezi sebou a hledaji chybu v jejich matce. V tehotenstvi kourila? Otehotnela pokud brala leky? Proc pak nesla na potrat? Od te doby mi zbyla velka chut vrazit jednu nekomu, kdo vede takove reci... Moje dalsi zivotni zkusenosti vzbuzuji mi stejne chuti ve pripade nekterych reakci na svobodne nebo rozvedene matky, ktere privedli na svet dite ve velice stizene zivotni situaci.

"Boďka bohužel společnost je taková jaká je a já už mám nyní strach z toho, jak se budou vrstevníci dívat na moji dcerku ve školce/škole, ač její postižení není nijak výrazné. Šikana funguje a dokonce u čím dál mladších dětí, čím to asi je? :-("
Ale tu spolecnost prece vytvarime my tim, co mluvime a co rikame svym detem. Spolecnost nikdy nebude dokonala, ale pokud o moznostech soucasne mediciny mluvime jako o vede nedokonale, pokud neprisuzujeme nadlidske prorocke schopnosti pro doktory, geneticy a nezadame takovych schopnosti od matek postizenych deti, a pokud alespon my umime ctit jakekoliv rozhodnuti lidi v jejich realnim svete s realnimi moznostmi, tak ta spolecnost je alespon trochu lidstejsi.