Milá Lenko,tvůj zážitek ohl kojení mi silně připomíná sebe,i když s lepším koncem.Anička je moje 1.mimi.Už od 5.měs těhot.mi z prsou ytékalo mlezivo,občas opravdu silně.Myslela jsem si,že porodem se mi spustí mléko a kojení jsem brala jako samozřejmou věc,kterou všechny ženy instinkt.ovládnou.anička se zpočátku nechtěla přisávat,musela jsem ji v porodnici nutit,skoro vůbec nám to nešlo.bradavky jsem měla úplně rozkousané(až do minulého týdne pro mě bylo kojení dost nepříjemné).sestry se na nás občas mrkly záleželo na tom,kdo měl zrovna směnu a ještě jsem si vždy musela říct o pomoc s přiložením Aničky sama.nikdy se samy od sebe nezeptaly.3.den anička hodně zežloutla a prospala mi celé odpoledne.nemohla jsem ji vzbudit,vůbec mi nepila.večer 3.dne přišla dětská sestra,že malá nepřibírá,proč ji nenakojím-vysvětlovala jsem,že ji nemůž vzbudit(nikdo mi neřekl že je tak spavá kvůli žloutence).ještě mi vynadala že ji držím hlady-probrečela jsem kvůli tomu celou noc. ta sestra mi ji na můj vkus dost hrubě probudila a od té doby se anička přisávala lépe.v noci 3.dne se mi nalila prsa k prasknutí.nikdo mi neřekl že zbylé mléko musím odstříkat,až moje mamka,která mi přijela pomoct s miminkem.v porodnici jsem zažila dost stresu ohl kojení-o pomoc jsem si vždy musela říct.všechny info jsem získala z netu a od mamky.díky tomu teď kojím a Anička přibírá,ale uědomuju si že jsem měla štěstí že u mě byla mamka která mi poradila. nenech se tím zážitkem stresovat,užívej si miminka,jsi pro něj to nejdůležitější.