Žabátko, nepřipadej si jako blb - ledaže si tak člověk připadá kvůli pocitu marnosti. Na názorový konflikt, který tu probíhá má postmoderní sociologie pojem "různice", je to spor, který se nedá vyřešit aplikací obecného záköna nebo pravidla a argumenty protistran zkrátka nelze převést na společného jmenovatele.
Já jsem taky zastánkyní prenatálních testů. Nejsem matkou postiženého dítěte, nejsem dokonce ani matkou zdravého dítěte, takže mě můžete snadno vyřadit z debaty jako osobu, která neví, o co jde. Je mi ale 35 a dítě bych ještě velice moc stihnout chtěla. O gentické testy se z logických důvodů intenzivně zajímám a moje případná první těhotenská návštěva u gynekologa by vypadala asi takhle:
"Dobrý den, jsem stará a mám strach. Chci všechny dostupný testy. V 10. týdnu chci odběr krve na těhotenský plasmatický protein A a volnou beta podjednotku choriového gonadotropinu. Ve 12. týdnu chci ultrazvuk na nuchální translucenci a nosní kůstku. Ve 14. týdnu klasický triple test na alfa fetoproteiny, choriový gonadotropin a nekonjugovaný estriol. Amniocentéze bych se ráda vyhnula, chci doporučení na high definition ultrazvuk se softwarem na čtení vývojových vad. Pokud by to neyblo možné, podstoupím riziko AMC."
Tuto podrobnost bych vyžadovala proto, že abstraktní debata o tom, zda postižené dítě ano nebo ne, nemá smysl. Jde o to, JAK postižené, jaké orgány, jaká prognóza, jaké vady. Bylo by to zcela jistě mé první a poslední dítě, bez možnosti pořídit si zdravou "náhradu. DS by představovalo veliké dilema, chtěla bych znát riziko spojených srdečních vad a šla bych se před ukončením těhotenství určitě podívat do stacionáře s DS dětmi. Darovat život za každou cenu nepovažuji za etičtější než úvahu nad následnou kvalitou života. Jinými slovy, dívám se na věc stejně jako ty, postižení jaké má tvoje dcerka bych přijala, ačkoli je s tím spojeno tolik komplikací. A přeju ti, aby se nemnožily a abyste je co nejstatečněji nesly i nesli.