Mila Martino, piste o tom vy. Nikdo lepe nez vy nemuze vyjadrit co vsechno obnasi tezce nemocne dite, jak ono vnima okoli, jakou pomoc a pristup by potrebovalo od spolecnosti. Reagujte verejne na vyjadrovani politiku, tolik blabolu z jejich ust proklouzne aniz by se ozvali ti, kterech to bezprostredne dotyka. Oslovte studenty ze socialnich studii, aby treba ve svych diplomkach zmapovali, jak vypada zivot postizeneho ditete v malem meste. Cim vice o vas bude se mluvit, tim lepe pro vas.
Je spousta krasnych veci co postizene dite muze naucit svoje spoluzacy. Ja jsem mela par handicapovanych spoluzaku, vcetne kluka s epilepsi - nic vas tak nenauci toleranci, taktu, pozitivniho pristupu a lasky k bliznimu jako praxe souziti. Tady se tolik diskutuje jestli postizene dite je dar ci hole nestesti - kazdy, kdo potkal v zivote vice handicapovanych a jejich rodin vi, ze je to prece vec subjektivniho vnimani. Zazit jako dite pribeh, ve kterym vule, laska a taktni pristup cini zazraky je dar do zivota, vedet, jak muze ranit nezvazene slovo, take nejlepe se uci v detstvi...
Preji Vam hodne sily a stesti vasim detem.