Žabátko, četla jsem celou diskusi a musím říct, že jsem se přikláněla spíš ke tvým názorům než k názorům těch maminek, které by porodily i děťátko těžce nemocné. Já v tom mám také jasno. Děťátko si s manželem přejeme oba dva. Bohužel jsme oba již ve středním věku a pravděpodobně nás bude čekat umělé oplodnění. Nicméně vím, že bude-li mimi dle prenatálních testů těžce postižené (viz dítě bez tváře či mentální poškození), rozhodla bych se pro potrat, ač bych to dělala s těžkým srdcem a nejspíš do konce života bych se tím trápila. Zdá se mi to (jen můj názor) přece jen jako zodpovědnější přístup. A to jsem věřící v Boha (nikoli ovšem věřící v církev či v náboženství).
Jinak ti děkuji za přání a pevně doufám, že se nám splní. Tedy, že se nějaká dobrá dušička rozhodne mít nás dva za rodiče.