Přečetl jsem si rozhovor, který mě zaujal z mnoha důvodů. Sám (i s bratrem) jsem vyrůstal v rodině, kde matka byla těžce slabozraká a otec je nevidomý od svých pěti let. Dnes je učitelem a vzděláním je doktor pedagogiky (to jenom tak na okraj). Já sám se věnuji zrakově postiženým, pracuji v SPC pro zrakově postižené. Úkolem SPC je napomáhat integraci zrakově postižených, ale já osobně slovo "integrace" nemám rád. Radějí říkám "umístění " na bežnou školu. O integraci bude možno mluvit, až zrakově postižení dosáhne v živote aspoň trošku toho o čem sní. Bude mít svou práci, rodinu, bude ho uznávat jeho okolí - to je integrace.
Váš názor na speciální školu oceňuji, do značné míry s ním souhlasím. Mnoho rodičů ale začíná v poslední době hodně experimentovat - radši mít děti doma. Jaksi jim nevadí, že pedagogové, kteří dají souhlas k umístění ZP do běžné třídy se na jejich dětech budou učit učit - brailla, a pod. Problematika je však velmi široká, zastánců integrace je taky hodně, ale ubývá civilkářů, tak nevím kdo to na běžných školách vytrhne...
Ve vašem rozhovoru mně zarazilo to, že pomůcky pro Lucku hradítě v tak vysokých částkách. I to, že škola má málo učebnic v braillu. Naše škola - v Opavě - má pro děti ve škole všechny dostupné pomůcky, domů dětem vyřizujeme veškeré potřebné pomůcky přes referáty sociálních služeb - nejenom digitální počítačové lupy, ale i braillské řádky a podobně. A spoluúčast rodičů na pořízení pomůcky je téměř zanedbatelná.ˇNo a co se týče učebnic, ty má škola k dispozici všechny, a co nemáme, to si napíšeme. Učebnice, které vydáva, resp. tiskne, tiskárna pro nevidomé, jsou absolutně nevyhovující, protože v našich třídách nejsou jenom děti nevidomé, ale i děti se zbytky zraku, nebo slabozraké a učebnice mají všechny kategorie stejné. Přepsat učebnici do brailla je pro nás záležitost na týden, max. dva.

To je asi tak všechno, co mně momentálně leželo na srdci.
Takže - hezké Vánoce

Ľubomír Franer