Ahojky, přečetla jsem si, co píšeš i to, co píší ostatní a jak překvapené z Tvého myšlení jsou...
Myslím, že Ti rozumím. A rozumím i těm, co na Tvůj příspěvek odpověděly.Mám kamarádku ve velmi vydařeném manželství s pracovitým a starostlivým mužem a dobrým tátou, který je ale cholerik a občas přetlak z pracovního vypětí, nekonečných soudních jednání(nějaké potíže kvůli firmě, ale jsou v právu) afinančních starostí vyběhne ven v podobě nějaké prudší reakce. Druhý den manželce přinese květiny, omluví se a je skvělý...Řekla bych, žes to myslela, Karolínko, takhle nějak, že cítíš, že je to jeho problém a ne Tvůj, a že nějaký ten výbuch sem tam odpustíš... Kamarádky, dá-li se to tak říci, které na Tvůj příspěvek odpověděly, jsou ale zděšené, protože znají tu variantu, kdy muž, projeví-li se někdy nějak výbušněji, bude své chování stále opakovat, stupňovat a svoji partnerku fyzicky a psychicky týrat...Nevím, jaký je Tvůj partner, ale je dobře, že vidíš situaci z té špatné i z té dobré stránky, protože každý má obě dvě. Jen se nerozhoduj ze strachu, že bys třeba nikoho lepšího nenašla. Rozhodni se po té, co si opravdu upřípmně vyjmenuješ všechna proti i pro, a pak si poctivě řekneš: tohle se mi líbí, tohle mi nevadí a tohle dokážu přejít a opdpustit, a tohle UŽ OPRAVDU NECHCI, i když Tě mám asi stále ještě ráda... Takhle bych to asi udělala já. Pá,rozhodni se dobře, M