Ahoj Zdendo,
tvoje jméno se mně hrozně líbí, protože mám doma jednoho malýho Zdendu, pak jednoho velkýho Zdendu, chtěli jsme i Zdeničku, ale nakonec z toho byli další dva kluci. Já jsem se svými porody byla spokojená, i když jsem rodila na klasickým sále, v nemocnici s ne moc dobrou pověstí, ale pro mě bylo důležité, že byla blízko mého bydliště. Kdybych měla jet do té vzdálenější, lepší, asi bych tam při těch posledních dvou porodech nedojela včas a ani manžel by tam za mnou nemohl jezdit tak často na návšťěvy. Holení mi nevadilo, ani klystýr, vůbec to pro mě nebylo ponižující. Co se týká nástřihu, při prvním porodu mě nastřihli, nevím proč, asi proto, že to bylo poprvé, ale taky mi to nevadilo. Při dalších porodech mě nenastřihovali a při tom posledním jsem si všimla, že si ta sestra , co mě rodila, pořád sledovala, jestli mě má nebo nemá nastřihnout. Byla tam se mnou jedna prvorodička, která se natrhla až ke konečníku a od sester jí bylo řečeno, že kdyby se tolik nevzpínala, nemuselo se jí to stát. Tak nevím co si mám pod tím představit. Mě naopak vždycky pochválili za dobře vykonanou práci, asi jsem měla to štěstí, že jsem neměla při porodech žádné komplikace. Nikdy jsem se na nic dopředu neptala, co se mnou míní dělat, ani oni mě sami od sebe nic neřekli. Ale mně to vůbec nevadilo! Stačilo mně to, co jsem vyčetla z knížek. A to s těma nohama, jak jsi někde četl , mě je opravdu při tom prvním porodu před sedmi lety připoutali ke koze, spíš mě to docela překvapilo, ale v tom fofru, kdy už z tebe to dítě leze ven si myslím, že to bylo každý ženský šumafuk, ale nakonec jsem byla ráda, že mě tam přivázali, protože když mě šili nástřih, tak bych jim tam odsud snad zdrhla. Asi určitě záleží hodně na vkusu každé ženské, mnoho těch který asi tohleto čtou, by to asi nepřežilo, to PONÍŽENÍ.