Už mě dlouho nic tak nepotěšilo jako tento článek. Dnes mám narozeniny a myslím, že tohle je ten nejhezčí dárek, co mi někdo mohl dát - pohlazení po duši. Zase po dlouhé době něco milého v tom světě, co mi čím dál víc připadá jaksi ( jéžiši zní to hrozně ) ale napíšu to - násilnický a bezohledný. Ten pocit mám poslední dobou vždycky, když si přečtu noviny. No, a teď po dlouhé době jsem si přečetla něco plné lásky, a není to červená knihovna, ale ze života. Bohužel ne z mého. Snad někdy. Ani Ti nemusím psát, že přátelství je jedna z nejkrásnějších věcí co znám, a člověk by si ho měl hýčkat každý den. Jsem moc ráda, že mi někdo připoměl jaké to je, když je to 100 na 100. Sto procent na sto procent jak říkala moje kamarádka, než začala podnikat stejně jako my a už jaksi nemá čas. Snad jednou...Ten vztah o kterém píšeš mě vždycky posílil do toho vnějšího světa a ukázal mi, že všechno není tak, jak to čtu v novinách. Takže díky, díky moc, za ten kousek toho fajn pocitu, který mi teď před vánocema zvlášť chybí.