Ahoj Jano,
od té doby, co jsem vloni na jaře otěhotněla, často brouzdám v této rubrice. Z počátku proto, abych si vybrala tu nejlepší porodnici, teď už spíš jen tak ze zvědavosti. Přečetla jsem si teď Tvůj článek o motolské nemocnici a musím přiznat, že si v podstatě nemohu téměř na nic stěžovat (samozřejmě, když se chce, vždycky se něco najde...). Možná si pamatuješ (omlouvám se za to tykání, ale takhle po internetu, kdy stejně nevím, o koho se jedná, se mi to zdá nějak přirozenější), že po novém roce jste na oddělení rizikového těhotenství dostali jednu pěkně hysterickou budoucí maminku s tachykardií miminka (doufám, že si to dobře pamatuju, jednalo se o zrychlený tep), která měla fobii na lékaře a vše, co s tím souvisí.
K hospitalizaci musím říci, že na mě byli všichni velmi hodní a snažili se, abych se pokud možno cítila co nejlépe a maximálně mě vycházeli vstříc. Např. přítomnost tatínka při CTG byla naprosto samozřejmá, na návštěvní hodiny se také příliš nehledělo, ráno nás nikdo, pokud to nebylo vyloženě nutné (plánované CTG), nebudil dřív, než na snídani atd. Ačkoliv se u mě kvůli potížím miminka plánoval císařský řez, nakonec jsem s mírnými problémy porodila za několik dní spontánně (i když s oxytocinovou infúzí, ale to bych asi jinak rodila ještě dnes)- nikdo mě nerodil podle plánu, ale podle stavu miminka, což velmi oceňuji. Na porodním sále byli na mě také všichni moc milí, každou chvilku se byl na mě někdo podívat, zeptat se, jak se cítím, jestli něco nepotřebuju, a protože byl u porodu i můj manžel, snažili se nám nechat co nejvíc soukromí. Epidurál při nepostupujícím porodu byl opravdu příjemný, mohla jsem i po jeho zavedení sedět, být na balonu, nikdo mi nic nezakazoval... I když si ze samotného porodu moc nepamatuju, příjemně mě překvapilo, že ačkoliv byl na porodním sále pěkný frmol (během mého pobytu na něm se tam narodilo 8 dalších miminek), že když jsme už byli těsně před porozením, zavolal můj porodník na ostatní: "Děcka, bude další miminko!" a během chviličky tam byl veškerý personál porodního sálu, který se mohl uvolnit, aby uvítali na svět naši Anetku - všichni z toho měli upřímnou radost a mě to dodnes vždy moc potěší, když si na to vzpomenu.
Na oddělení šestinedělí to bylo také fajn, na pokoji jsem byla ještě s jednou maminkou, které se narodila holčička těsně po nás. Sestřičky se o nás většinou hezky staraly, i když ne všechny (dětské) byly vždy ochotné. Ale beru, že bylo přeplněné oddělení a že chodily ještě vypomáhat na první oddělení šestinedělí. Ale na druhou stranu - jen díky sestřičce Staré jsem toho našeho broučka kojila až do 10 měsíců. Nebýt jí a jejího přístupu, když to nejde a musíme přikrmovat, tak aspoň ať to malá nemá zadarmo (to znamená, že první pár minut pokusu o kojení, aby se neztratil sací reflex, a teprve pak lahvička s mlíčkem), tak jsem určitě nekojila. Už v porodnici jsme se s touto sestřičkou snažily střídavě (třeba hodinu a půl) nutit moji holčičku, aby aspoň párkrát denně vypila 10 - 20 ml. mléka, doma jsme to pak praktikovali asi ještě měsíc, pak jsem se docela rozkojila a už to bylo dobré. Ještě jednou děkuju. Snad jediné dvě negativa, která byla výraznější: lékaři z novorozeneckého na nás neměli zrovna moc času, já bych se ráda na spoustu věcí zeptala, ale většinou bleskově prolétli pokojem při vizitě, skontrolovali miminka a pak už jsme je neviděli. A to druhé - nevhodný jídelníček. Co si asi myslet o schopnostech dietních sester (nebo kdo to má na starosti), když maminky dostanou i večeři maso s bramborami a luštěninami a v noci pak chudinky miminka strašně naříkají a svíjejí se, když je sužují bolesti bříška po kojení...
Ale obecně mohu říci, že pokud budu mít ještě další miminko, budu o motolské nemocnici znovu vážně uvažovat.
Přeju všem lékařům a sestřičkám, kteří se starají o maminky a jejich mrňousky, hodně spokojených maminek a ještě spokojenějších, zdravých a čilých miminek


Ivča