Potom, co jsme slyšeli o Motolu, co jsme si přečetli na rodine.cz, jsme se hodně těžko rozhodovali, jestli tam vůbec půjdeme rodit, i když to máme za rohem. Ani příprava k porodu nám moc jistoty nedodala, přestože k obsahu výkladu starší paní nebylo co vytknout, možná jen chladnější přístup. Dnes toho nelituji.. píšu jen za sebe, protože manželka je ještě v porodnici.
Do porodnice jsme přijeli už o dva dny dříve, než jsme museli, takový cvičný výjezd. Manželku vyšetřili a poslali domů, protože bylo vše v pořádku s tím, že kdyby cokoli máme přijet. Pak jsme tam dorazili o dva dny později taktéž s podezřením na odtok plodové vody, tentokrát to už bylo. Manželku si tam nechali a já jsem šel čekat domů, nebyl důvod tam zůstávat, protože neměla žádné bolesti a tropit tam hysterické scény, že chceme být pořád spolu jsme nepovažoval za důstojné. Slíbili, že kdyby se to rozběhlo, zavolají. To se nestalo, protože Honzovi se na svět nechtělo. Druhý den ráno v 8. se začalo s vyvoláváním. Přístup sester, žákyněk i doktorů byl dobrý, místy přímo skvělí. Pokud byl dotaz, snažili se odpovídat, někdy i sami nám řekli, co se bude dít a proč. Jedno by měli mít taťkové na paměti, že tam nesmí dělat hysterické výstupy, že to manželku bolí, nezbývá jim nic jiného, než trpělivě maminu chlácholit a obrnit se velkou trpělivostí, protože porod bez bolesti nejde,pak se mu personál bude také jevit jako milý a příjemný. Balony a sprchy jsou možné, pokud je porod dobře rozjetý, ale v našem případě jsme museli být pořád připojeny na monitor a ten se dal snímat jedině v poloze v leže na zádech. S tím se nedalo nic dělat, než to nějak překousnout. Do sprch tam ale přímo posílají. Naše trápení bylo dlouhé, protože miminko nechtělo otevírat porodní cesty a stahy začaly být intenzivní až ve tři odpoledne. Nálezy byly pořád neuspokojivé a tak nám nakonec pan primář navrhl císařský řez (popsal a vysvětlil proč). Pak šlo vše velmi rychle. Po dohodě, jsem viděl i celou operaci, přes sklo. Takže jsem si mohl plně vychutnat první nadechnutí. Hned po očištění mi ho dali pochovat. Skvělý pocit.
Opět po dohodě se dalo navštívit i JIP, kde byly hodné sestřičky, které nám domluvili i přivezení syna. Péče na šestinedělí byla taktéž dobrá, pokoje po třech resp. po dvou pro maminy s miminkem. Mají skvělé „taxíky“ pro mimina-žádný nákupní vozík! Návštěvní hodiny se nedržely úplně přesně, ale těch 5 hodin je pro maminu až dost. Sestřičky byly až na některé velmi příjemné. Musím končit, jedu si je vyzvednout.
A závěrem, do Motola klidně podruhé.