Ahoj, jsem ráda, že nemáme tenhle problém sami. Shodou okolností mám taky 20 měsíční dvojčata - kluky a kouše jen jeden, ten druhý ho zato bije vším, co mu vleze pod ruku. Většinu dne tedy trávím tak, že je od sebe odtrhávám. Plácnutí přes tvář já sice neprovozuji, ale manžel už se občas neudrží. Ono je to stejně marné, jen se zasmějí a pokračují dále. Na každé mé plácnutí po zadku (a dost silné) reagují jen smíchem). Říkám si pořád jako u všech ostatních problémů, že to časem přejde. Nemůžu se třeba dočkat, až konečně pochopí význam slov ne, nesahej, neber, nebij, nesmíš atd. Chce to asi jen trpělivost.
Předchozí