Ahoj,
také bych se chtěla podělit o svou zkušenost s porodem v motolské nemocnici.
Rodila jsem zde již druhého syna, ale tentokrát jsem nebyla tolik spokojena jako při prvním. Musím ale uznat, že chyba nebyla na straně personálu, ale spíš nás mamin:). Rodilo nás ten den totiž tolik, že jsme totálně zahltily porodnici a šestinedělí (a jak jsem se dozvěděla, obdobné to bylo i v jiných pražských porodnicích).
Můj porod probíhal absolutně bezproblémově. Na příjem jsme s manželem dorazili s odteklou plodovou vodou a kontrakcemi po pěti minutách. Porodní asistentky i paní doktorka byly moc příjemné, vše co se mnou prováděly mi pěkně vysvětlily, byly šetrné a ohleduplné. Na přípravnu za mnou brzy přivedly manžela a i během doby zde strávené jsem byla pod dohledem asistentky. K mé veliké radosti jsem zde strávila jen asi půl hodiny, protože náš drobeček se rozhodl, že zahájí útok na světový rekord a za tu půl hodinu jsem byla úplně otevřená a připravená ho dostat ven. V tom okamžiku sice nastal trochu zmatek, protože takovou rychlost nikdo nečekal, ale nakonec personál vše zvládl a synek se o 5 minut později poprvé rozkřičel.
Moje rozčarování přišlo v okamžiku, kdy mi bylo oznámeno, že oddělení šestinedělí je zcela plné a mě odvezou na jiné oddělení a to bez mimča, protože to tam z hygienických důvodů nesmí. A že si ho mám jít ráno nakojit na šestinedělí. Nejdřív jsem to brala celkem dobře, ale později mi to přišlo líto a taky hormony asi začly fungovat a probrečela jsem půl noci (a to absolutně nejsem brečavý typ). Druhý den to nebylo lepší, protože když jsem chtěla za svým mimi, nejdřív byla vizita u nás, pak zas na šestinedělí a k synkovi jsem se dostala až před polednem. Řeknu vám, je to naprosto šílená představa, že vám dítě leží někde samo a stará se o něj někdo cizí. A když jsem za ním konečně směla, znovu jsem se tam rozbrečela, když se mě sestra zeptala, na koho se jdu podívat. Proboha, já se nešla na nikoho podívat, já jsem si tam šla pro svoje dítě! Je mi jasné, že za to sestřičky nemohly, všechny tam lítaly, a měly co dělat aby opečovaly všechna ta mimina. Ale stejně mi to přišlo líto.
Naštěstí nás (stejně „postižených“ nás tam bylo víc) odpoledne přestěhovali za dětmi na šestinedělí. Tam už bylo vše v pořádku. Sestřičky byly milé a stále se chodily ptát, jestli něco nepotřebujeme. I s kojením nebyl problém. Já jsem už věděla jak na to a druhé mamince, která rodila poprvé a kojila přes klobouček ochotně pomáhaly.
A ještě jednu stížnost bych měla, standardně absolutně nevhodné jídlo pro kojící matky. Nemyslím, že česneková polévka, ve které plavou zelené fazolky je to úplně nejlepší.
Na závěr bych chtěla poradit nastávajícím maminkám - než vyrazíte, zavolejte si nejdříve do porodnice, jestli tam zrovna není plno, ať nejste zklamané jako já.