Jedna z maminek tu psala o tvrzení rehab. sestry, že děti, které sedí, necítí takovou potřebu lézt, a já s tím do puntíku souhlasím. Starší dcerka se otočila ze zad na bříško v půl roce, lezla v 9 měsících (celé období lezení trvalo cca 14 dní, pak začala trénovat vstávání). Chodit kolem nábytku začala v necelém roce, samostatně ve 14 měsících. Seděla zato sama perfektně a brzy (sama si sedala). Spíš se chvíli místo lezení šoupala po zadečku. Při sedu měla volné ruce, a tak i manipulovala s předměty nesrovnatelně šikovněji než ostatní mrňata jejího věku.
Je prostě jiný typ než průměr, vidím to na ní stále. Skutečně běhat začala až ve třech letech. Je velmi opatrná - každou větší pohybovou dovednost začíná obezřetně, po malých krůčcích - když začala chodit sama, upadla jen naprosto vyjímečně, neměli jsme žádné období "krok-krok-žuch", které jsem pozorovala u mnoha jiných mrňat. Po zimní pauze ji musím povzbuzovat na klouzačku, po žebříku. Zato je neskutečně vytrvalá a trpělivá, ráda maluje, navléká korálky, hraje si s drobnými věcičkami... u druhé dcery bych chtěla pohybový vývoj trošku požďuchnout jinam, a tak používám v menší míře lehačku-houpačku, kterou jsme s tou starší využívali hojně - ať má důvod zkoušet otáčení a tak.
Fascinující také byly "skoky" ve vývoji - dlouhou (na kojence) dobu jako by se nic nedělo, a pak se náhle objevila nová dovednost, zvládnutá velmi rychle (i přes dcerčinu opatrnost) - lezení zhruba za dva dny pokusů např.
Nebojte, vaše mrně určitě všechno zvládne, jen možná v trošičku netypickém sledu.