Minulý týden a tuším převčírem dávali v televizi dva velice zajímavé pořady - o situaci matek v azylových domech (Ta naše povaha česká) a reportáž o kojeneckých ústavech. Pořady to nebyly vůbec veselé - o tom, jak maminy v azylovém domě nemají šanci sehnat byt, jak se na ně kouká okolí, jak dětí v kojeneckých ústavech přibývá, protože rodina nemůže nebo nechce se o ně starat, případně jsou rodině odebrány pro týrání...
Polemiky o tom, co cítí či necítí embryo se tady vedlo už dost. Ale stejně se ptám - co cítí maminy s dětmi v azylových domech a co se pro ně dělá, co cítí děti v kojeňáku a co se pro ně dělá - zvláště ti, kteří jsou ochotni bít se za zrušení potratů.