Alice, to, co říkáš, je pravda. Ale je taky pravda, co říká moje dcera - on a je z těch, kdo se koukají s pocitem určité křivdy na to, že měli všichni na vysvědčení jedničky. Přitom celá třída ví, jak si na tom stojí - tam je jasné, kdo se učí a kdo ne, komu jde dobře čtení, komu psaní a komu matika, ale když přinesla domů to vysvědčení, nemělo pro ni výpovědní hodnotu - no pro mě po pravdě řečeno taky ne. Když kouknu na ostatní děti ve třídě, tak si myslím, že na poměry první třídy si ty samé asi zasloužila, i když možná už na konci roku za to jak fláká psaní hrozí dvojka. Ale vlastně nevím, jestli to není jen moje zaslepenost. Možná si ani ona ty dobrý známky nezasloužila. Ona stejně jako já vnímáme vysvědčení jako takovou souhrnnou zpětnou vazbu o tom, jak se dítě učí. Ale tohle žádnou zpětnou vazbu nenese. Dokud byla jen jedna velká jednička, bylo to jiné - je logické, že ji měl každý, protože ve většině předmětů měli dobré známky. Ale když už se to podle předmětů rozdělilo bere to Verča jako takový falešný papír... Víc než z vysvědčení se toho člověk dozví z notýsku.

Možná to nevysvětluju srozumitelně. kdyby měli slovní hodnocení a jejich učitelka jim nakopírovala všem totéž, taky by mi to přišlo zvláštní. Slovní hodnocení nemáme, a tak je vlastně nakonec jedno, kdo co uměl, když mají všichni stejnou známku...chápeš?

Když jsem viděla ten její rozpačitý výraz, tak jsem si uvědomila, že by bývala asi líp skousla jednu dvě dvojky, ale s tím, že odpovídají skutečnosti, než ty uniformní samé pro celou třídu, kde jsou děti, které se učí dobře, které se učí špatně, a které se neučí vůbec - pak dostávají zpětnou vazbu, že je to stejně jedno...