Já jsem to mávání těhotenskou průkazkou taky nemyslela až tak na nože.
Jenom se mi zdálo, že si to bereš moc osobně. Mně to dožadování se taky není zrovna příjemné, ale vždycky se snažím ty lidi v duchu omlouvat: třeba opravdu si té tvojí bouličky nevšimli, nebo je to chlap a ať mi naše skvělé druhé polovičky prominou, co ten ví o tom, jak se v takovém horku a dusnu cítí stojící mamka. Nebo ta nádherná naparáděná fešanda, co si tě prohlíží od hlavy až k patě, sama nemůže mít dítě, tak ti tu tvoji bublinku na pasu závidí nebo dokonce nepřeje - tu bych teda o místo určitě nepožádala. Nebo jí je taky špatně, nebo ji něco bolí, nebo je taky těhotná, jenom třeba to ještě není vidět. A ta semetrika padestátnice, ta už má třeba tři děti, ale už za těch třicet let zapomněla, jaké to je nepříjemné. Nebo je to taky potvora a myslí si, že když kdysi musela stát ona, tak si to odstoj taky. Blablabla. Uč se asertivitě, až budeš chtít nastupovat s kočárkem, bude to to samé. A až budeš takovým prostředkem cestovat s tříletým pinďou, který ani nedosáhne na držadlo, tak to taky nebude slast.
Když jsem takto bez zábran přistupovala k lidem v MHD, nikdy se mi nestalo, že by najít místo byl problém. Zatni zuby a když to bude třeba potřetí, už ti to ani nepřijde jako hanba ale jako slušné cvičení v mezilidské komunikaci.