Já jsem s kluky taky neměla žádné problémy, když byli malí. První náznaky začaly asi v době, kdy Páťa nastoupil do školy a Domča do školky. No a rok od roku se to stupňovalo, až to vyvrcholilo tím, že jsem se přestala ovládat. Chůva v akci je dobrá pomoc. Ale jen tehdy, pokud Vy sama chcete a budete bojovat pro to, aby rodina byla bez hádek. Víte, pěkně se o tom mluví, ale praxe je moc složitá. Aspoň já vím, že sama se sebou budu bojovat moc dlouho. Není to vůbec o tom, že přišla chůva a z minuty na minutu jsme super rodina. Je to běh na dlouhou trať. Bude trvat měsíce, než kluci přijdou na to, že mají držet při sobě. A ne si pořád nadávat a krutě si ubližovat. Ale já věřím, že i oni to zvládnou. Máme pravidla a je pro všechny těžké je dodržet. Hlavní je s dětmi komunikovat a nechat jim prostor na jejich vlastní názor. A když dáte trest, třeba týden bez televize, tak být důsledná a opravdu nepolevit. Třeba dítě po 3 dnech přijde, že chce se dívat, ale Vy se nesmíte nechat ovlivnit a stát si za svým. Což byl můj velký problém. Neuměla jsem být důsledná. A věřte, že je to stále těžké. Na důslednost mě upozornila právě chůvička. S odstupem času to začíná fungovat.

Pravidla by si měl určit každý sám podle svých problémů.
Naše pravidla jsou
1. žádné tělesné tresty
2. nezvyšovat hlas a nekřičet¨
3. děti chodí domů včas
4. nehádat se před dětmi
5. Když se něco řekne, platí to pro všechny
6. Přímá komunikace, vyslechnout druhého a dát mu prostor
7. Minimálně 1 denně sedí celá rodina u společného jídla
8. Důsledně trestat, ale také nezapomenout chválit


Tak to jsou naše pravidla, která jsme dostali od chůvičky. S chůvičkou jsem stále v kontaktu. Když mám těžkou chvilku, můžu jí kdykoliv zavolat.
Jinak bych chtěla poděkovat mamince, která píše, že se s miminky nevyspím. Máte úplnou pravdu. Spím totiž max. 2 hodiny v noci, protože se po půl hodině budí. Chtějí čajík nebo nunu (čož je dudlík). Ale už jsem si zvykla. Pořád si říkám "ještě tak rok a už budu zas spát".

Radka