Zdravím Radku!
(vás ostatní samo že taky:-)))))
Milá Radko,máš můj obdiv,chtělo to hodně odvahy,přihlásit se,trpělivě naslouchat a nakonec pracovat sama na sobě.Ale jdeš určitě správnou cestou:-)

Při sledování pořadu mi běhal mráz po zádech,měla jsem pocit,jakoby někdo točil u nás doma.Mám trojčata a starší dceru,když se prcci narodili,byla malinká,necelé tři roky.Byla to hrůza,to si většina mamin neumí představit.Ne,že bych nechtěla být dobrá máma,ale prostě byly chvíle,kdy to nešlo.Zavalená prací,unavená,svázaná pocitem,že JÁ jsem ta,která nemůže selhat.Manžel samozřejmě pomáhal,ale znáte to:-)
Pomohla mi taky "chůva",paní učitelka ve školce,tak trošku mi viděla do talíře a občas podala pomocnou ruku,spíš mě učila vlastním příkladem,vzácný to člověk.
Dnes jsme v pohodě,na nikom má "nevýchova" nezanechala viditelné trvalé následky,ale nejsem na tu dobu příliš hrdá,kéž by tak šel ten čas vrátit...

Co chci říct-ne každá mamina je přirozeně nadaná těmi správnými poučkami a dovednostmi,tak jako má některá z nás potíže s matikou a jiná počítá odmocniny z hlavy...Ale to,že sama cítí,že je něco špatně a chce to změnit,tedy hlavně svůj přístup,je moc a moc cenné a úctyhodné.Klobouk dolů!