Milá Katko,
píšu už poslední příspěvek na toto téma, protože už mě nebaví obhajovat tady svůj porod se kterým jsem byla spokojená před někým koho ani neznám.
Takže: děkuji ti za výklad toho jak má být odborně veden porod. Celé těhotenství jsem nedělala nic jiného než četla odbornou literaturu a tyto stránky, takže si myslím že vím do čeho jsem šla a co jsem hlavně chtěla. K tomu natržení co jsem psala o tchýni, došlo v roce 82´, ne v ČR, ale v Irsku a nebylo to v poloze na zádech, ale ve dřepu. Myslím že tchýně po pěti dětech věděla jestli na ni doktor spěchá nebo ne.
Dále mě zaráží jak mi stále vnucuješ co byl a co nebyl můj případ. Já si nepamatuju, že by u mého porodu byla nějaká Katka. Možná by neškodilo přemýšlet nad tím, co píšou ty co už rodily u Apolináře a nejen nad tím co říká tvoje kamarádka medička.
Rozdíl mezi nastřižením a natržením jsem ti chtěla popsat, ale doufala jsem že jsi četla už příspěvky z daleké minulosti, asi ne takže ti to Darja vysvětlila (díky Darjo, lépe bych to nenapsala).
Pro příště bych teda byla ráda kdyby jsi už nechala můj porod být, znovu ti opakuju je to můj porod, je to nejúžasnější zážitek mého a manželova života, nástřih, klistýr ani oholení mě nezničily ani běžný ani sexuální život, neponížily mě, dcera taky žádnou újmu z toho nemá a já si to nenechám zkazit tím, že mi budeš vnucovat co a jak mělo být.
Takže na závěr: je každého věc jaký způsob porodu si zvolí, byl to můj názor a ty pokud se v budoucnu rozhodneš rodit třeba postavená na hlavu, si tak klidně roď, já ti to vymlouvat nebudu, protože budu věřit tomu, že sis to vybrala ty a že tobě to vyhovovalo.
Tímto tě zdravím a na tohle téma končím.
S pozdravem Linda Hudson

P.S. Julii moc moc blahopřeji