Heleno, dovedu si situaci tvojí sestřičky docela dobře představit, já jsem byla kdysi také taková, plachá a introvertní, do kolektivu předčasně vyzrálých "slečen" jsem příliš nezapadala. A doba mezitím o hodně pokročila. Mojí dcerce bude zanedlouho 12 let a je přesně taková, jako spolužačky tvojí sestry - tedy ne že by se někomu posmívala, ale začíná se tajně malovat, vyhledává výhradně "sexy" oblečení, je velmi kolektivní a extravertní, neustále si posílá esemesky, z nichž minimálně polovina je s kluky, když k ní přijdou kamarádky, neustále řeší problémy kluků, oblékání, kdo kde co, kdo co s kým, víš, ani nevím, jestli to je dobře nebo není. Protože si sama pamatuju, jak jsem trpěla určitou odřazeností od davu, protože jsem nebyla "jako oni", jsem na druhou stranu ráda, že je moje dcerka tolik jiná. Je přesný opak mě v dětství a připadá mi, že je šťastná a spokojená, což já tehdy moc nebyla. Takže ti vlastně tolik neporadím. Odpověď na to, jestli je toto chování holčiček v tomto věku normální, ti dám, ano je, bohužel. Odpověď, jestli tvoje sestřička není nebo nebude nějak traumatizovaná, ti dát nemůžu. Já se dokázala ze svojí uzavřenosti vyhrabat až na střední škole, i když introvert jsem uvnitř pořád, ale už to není tolik vidět. Tak snad tvojí sestru čekají i veselejší chvíle, ony ty holky taky jednou dostanou rozum. Zatím to je jenom taková hra na dospělost. Až budou velké, bude se jim stýskat, že už nejsou děti...