Moji dceru jsme odnaučili na dudlík až ve 33 měsících, kdy byla psychicky připravená se ho sama vzdát - prostě jsme jí řekli, že dudu je jen pro miminka a protože už půjde brzo do školky, tak je už musíme vyhodit do koše. Protože za celou dobu měla asi 12 dudlíků (musela mít vždy tři - jeden do pusy a jeden do každé ruky, jinak neusnula), postupně jsem je nenápadně vyhazovala, až zbyly dva poslední, které sama vyhodila do koše a nebrečela po něm ani jednou. Usínala celkem bez problémů, takže si myslím, že každý dítě má svůj čas, kdy je schopno se dudlíka vzdát dobrovolně, určitě bych je nenutila násilím, pak je to psychický nápor na dítě i rodiče. Žádné křivé ani zkažené zuby nemá (používali jsme ortodontické dudlíky).