Ahoj Káčo, čtu Tvoje řádky pravidelně, několikrát jsem měla chuť napsat a povzbudit Tě, ale nějak z toho vždycky sešlo. Dnes jsem si ale přečetla, jak s manželem přemlouváte miminko, aby se narodilo o něco dříve a vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem skoro před rokem ležela na oddělení rizikového těhotenství a ve 34. týdnu se snažila svoje miminko přemluvit, aby tam ještě chvilku zůstalo. Povedlo se mi ho přemlouvat jen 4 dny, takže to nebyl ani ten 35. týden, ale náš David se narodil jenom menší(45 cm a 2,5 kg) a jinak v pořádku. Sice mi ho jenom ukázali a odnesli na JIP, ale zase jsem měla pocit, že je o něj dobře postaráno. Dnes má už 10 kg a i jinak to vypadá, že jeho předčasné narození nebude mít vliv na další vývoj.
Proč tedy vlastně píšu, moc Vám oběma přeju, aby to dopadlo podle Vašich přání a tužeb, aneb jak říká moje gynekoložka - všechno je otázka psychiky.
Máša
P.S Ke jménům - můj muž vybral(věděli jsme, že to bude kluk) jméno Ibn Knut a prosadil ho do porodopisu. Když mě přijímali na rizikovku, sestřička se na mě útrpně podívala a řekla:" To asi nebude váš nápad, co?" Domluvily jsme se, že ne a změnily jméno na mnohem přijatelnějšího Davida. Manžel nebyl proti a miminku od narození říká tímto hezkým jménem, i když v jeho prenatálním období ho neoslovil jinak než Ibňoušku:
Hodně štěstí!!!:-)