Milá Maceško,
již delší dobu čtu Vaše nádherné příběhy za života, je to pro mě vždycky pohlazením po duši. Vaše Michalka, tak jak jste ji v příbězích líčila, mi v mnohém připomínala naši nejmladší dcerku, někdy také jiné děti, které znám díky OS APLA-JM (Asociace pomáhající lidem s autismem).
Od prvních příběhů o Michalce jsem se domnívala, že bude mít nejspíš poruchu autistického spektra. Dnes jste tuto doměnku potvrdila.
Z vlastní zkušenosti vím, jak je velice složité, najít si k takovému človíčku cestu.
Ale když se to podaří!!!!
Jsou to vzácné bytosti, které mají dar vidět svět kolem nás
v jeho podstatě a přísně logicky. To my se zamotáváme do jinotajů, gest, mnohovýznamových slov, ironických intonací a bůhvíčeho ještě. Život nám byl díky nim obohacen o další rozměr, jiný úhel pohledu, o který bychom byli jinak chudší. Není to cesta snadná, ale o to krásnější. Chce hodně trpělivosti, lásky a empatie.
Skláním se před Vámi, že to všechno zvádáte při tolika dětech. Přeji celé rodině hodně pohody do dalších dní
Milena