Při čtení tohoto příspěvku jsem si vzpomněla na své 2. těhotenství -

už někdy v 10. týdnu mi má gynekoložka doporučovala hodně ležet a odpočívat kvůli zkrácenému děložnímu hrdlu a při další kontrole někdy ve 12. týdnu mi řekla:
"Mám pro Vás špatné zprávy, děložní hrdlo je krátké jako pár týdnů před porodem. Okamžitě odjeďte do nemocnice, pravděpodobně Vám provedou cerkláž a připravte se, že zbytek těhotenství budete ležet.

A tak jsem odjela k Apolináři, pro slzy jsem ani neviděla na cestu a ani jsem nebyla schopna zavolat do školy, kde jsem za dvě hodiny měla učit. U Apolináře jsem byla za chvíli a měla jsem štěstí, že jsem nečekala moc dlouho.

A pan doktor řekl, že jemu se to tak tragické nezdá, že budu chodit na kontroly, ale zatím nevidí důvod si mne tam nechat.

A pak říká: A co v té práci děláte ? Vy ty studenty nezvedáte, že ne? Chcete nemocenskou ? Nechtěla jsem. Neměla jsem chuť být celé dny doma.

A tak jsem do žádné školy nevolala a ještě jsem stihla i tu výuku. A šla na mateřskou v nejpozdějším možném termínu.

A mimino ? Narodilo se 10 dnů po termínu a mělo přes 4 kila.