Káčo, díky.
Já jsem si myslela, že je k tomu nutná nějaká strašná technická vymoženost, která je dostupná jen na úzce specializovaných pracovištích a teď tohle. Jak to tedy já vidím v tomhle Absurdistánu bych se měla nejen rozhodnout darovat placentární krev, která některému dítěti může zachránit zdraví nebo dokonce i život, ale ještě si ten zákrok jako uvědomělá dárkyně zaplatit.
No nic, radši žádnou žlučovitost.
Díky za tu motivaci s tím vařením do zásoby - mě to u prvního dítěte nenapadlo, ale rozhodně se to s novorozencem na krku, resp. u prsu, děsně hodí.
A taky děkuji, že chceš dál psát i o novorozenečkovi. Sama dobře vím, že to nebude vždycky snadné najít si chvilku pro psaní, ale třeba to bude andílek a ne čertík. Taky spoustě novopečených maminek se to bude moc hodit. Vzpomínám si na ty hrozné stresy, když to pořád jen brečelo a my jsme se mohli rozkrájet a stejně to bylo na nic. V takové chvíli člověka povzbudí i to vědomí, že i jiné děti jsou takové, že to moje malé třeba vůbec není nemocné, že nejsem špatná maminka, když si s ním nevím rady atd.
Takže si užívej a odpočívej a nabírej sil, ať tě to tak moc nezruší a můžeš nám zase hezky psát.