Teď už to funguje:-) Milá Aleno, nejenže jsem se podíval na Váš odkaz, ale prostudoval jsem docela podrobně všechny příspěvky rodičů. Přiznávám, že mě to téma velmi zaujalo. Autisté jsou rozhodně zvláštní - můžou nás zřejmě mnoho naučit (většina rodičů říká, že se něco naučili - vidět svět i jinýma očima) ale daleko víc musíme naučit my je. Jak se chovat v současné "stádovité" společnosti, která se s odlišností vypořádává velmi pomalu, jak využít své schopnosti a přinutit sám sebe dělat něco, co bych třeba v tuto chvíli nechtěl.
Naprosto udiven zůstávám nad obrázky autistických dětí a dospělých. Jsou úžasné, věrné, vyjadřují emoce, nálady...je to nádhera. Líbí se mi hry se slovy, jejich trvání na tom, aby to, co se řekne, bylo myšleno tak, jak to zní (nech mě být! Postav vodu na čaj!)...ale uvědumuju si, že pro nezúčastněného pozorovatele je to zábavné, pokud se s tím rodiče vyrovnávají s podobným nadhledem jako Maceška. Ovšem ŽÍT v tom je něco úplně jiného.
Autisté mají jednu obrovskou nevýhodu - jejich postižení totiž není patrné, jako třeba Downův syndrom. Takže jejich nestandartní chování (nezvyklé stolování, například) je vnímáno jako nezdvořilost. A sami autisté zřejmě nedokážou (nebo ano?) vysvětlit, proč se chovají tak, jak se chovají.
Každopádně mám čím dál větší touhu začít studovat speciální pedagogiku a tomuhle tématu se věnovat podrobněji.