Vážení nastávající rodičové,
ať již prvorodičové nebo rodičové opakovaní, sice s určitým zpožděním (náš čas a denní režim nyní řídí převážně naše dcera), ale přeci jen jsme se po pěti měsících dostali k tomu, abychom se s Vámi podělili o naše zkušenosti s příchodem potomka na svět. Pro určité zjednodušení budu dále pokračovat ve vyprávění pouze z pohledu otce.

Myslím, že nás můžu charakterizovat jako středně zodpovědné rodiče. Poté, co jsme si potvrdili, že čekáme miminko, zakoupili jsme dvě publikace o těhotenství, porodu a péči o děti do tří let, navštěvovali jsme kurz pro nastávající rodiče v Thomayerově nemocnici (který byl dle našeho názoru na velice dobré úrovni), manželka navštěvovala těhotenský tělocvik a plavání a četla časopisy Betynka apod.. Během těhotenství jsme se čím dál tím více utvrzovali v tom, že chceme, aby naše miminko přišlo na svět maximálně přirozenou cestou, bez jakýchkoli umělých chirurgických zásahů či medikamentů. Začali jsme tedy hledat porodnici, která by tyto naše představy splňovala a nakonec jsme se rozhodli pro porodnici v Horské nemocnici Vrchlabí. Vzhledem k tomu, že jsme z Prahy, označila nás převážná většina našich známých a příbuzných za nezodpovědné blázny, kteří chtějí „zamordovat“ vlastní dítě ještě před jeho narozením a nejbližší příbuzní s námi dokonce po určitou dobu nekomunikovali. Měli jsme však svou hlavu a dnes toho rozhodně nelitujeme.

Naše miminko se nakonec rozhodlo přijít na svět tři dny před posledním vypočteným termínem a začalo to realizovat v sobotu 4. srpna 2001 v půl druhé ráno (nebo spíš ještě v noci), kdy ženě odtekla plodová voda. Protože jsme měli preventivně již sbaleno, za půl hodiny jsme vyrazili. V noci jsou silnice volné, a tak jsme za další půl druhou hodinku byli ve Vrchlabské porodnici. Pak už šlo všechno jak „na drátku“ a v 8,50 hod. ráno se nám narodila krásná a zdravá dcera Michaela – 4,28 kg a 54 cm. Tedy žádný drobek. Narodila se do vody, v příjemném a klidném prostředí, kde hrála hudba, bez jakéhokoliv klystýru, holení, nastřihování, medikamentů, apod. Za to však za neustálé péče porodních asistentek a v závěrečné fázi i pana primáře, který měl ten den službu a konec porodu (cca 30 min.) vedl. Byl jsem samozřejmě po celou dobu u porodu (dle názoru manželky jsem zde byl dokonce i užitečný). Hned po porodu (ještě na pupeční šňůře) dostala manželka Michalku na prsa, já jsem potom mohl přestříhnout pupeční šňůru a také si ji hned pochovat. Po celou dobu, až do propuštění z porodnice, tj. ve středu ráno, jsme měli dceru neustále u sebe, s výjimkou asi 10 min. po porodu, kdy ji dětská sestřička vážila a trochu omyla (kompletní očista proběhla až 24 hod. po narození), a to jsem ještě stál vedle ní a pomáhal jí.

Pokud některá maminka, která zažila „klasický“ porod, porovná své zážitky s velikostí naší dcery a tím, že manželka (která není žádný obr – 174 cm a 62 kg, samozřejmě před těhotenstvím) necelou hodinu po porodu seděla na obyčejné židli, nohu přes nohu a spokojeně snídala, musí uznat, že na způsobu jakým ve Vrchlabí vedou porody zřejmě něco bude. Jednoznačně se to projevuje i na vývoji Michalky, která je klidné a spokojené dítě a v porovnání s jejími vrstevníky v našem okolí netrpí žádnými neduhy.

Vzhledem k tomu, že jsme měli to štěstí a bylo volno, dostali jsme nadstandardní pokoj s veškerým vlastním zázemím (který byl díky pojišťovně OZP plně hrazen – jinak cena pobytu za 4 dny činila cca 500,- což se mně také nezdá být nějak dramatické), a nemusel jsem tedy využít možnost ubytování u našich známých nedaleko Vrchlabí. Po celou dobu našeho společného pobytu v porodnici se o nás velice pečlivě starali jak lékaři, tak porodní asistentky a dětské sestřičky, kterým bychom rádi touto cestou ještě jednou poděkovali.

Co tedy dodat závěrem? Pokud někdo toužíte po maximálně přirozeném porodu, můžeme Vám vřele doporučit Horskou nemocnici Krkonoše ve Vrchlabí !!!