Máme doma dvouměsíčního chlapečka, který se narodil v motolské nemocnici, a proto jsem se rozhodla i já přispět se svou troškou do mlýna.
Moje těhotenství bylo téměř od začátku doprovázeno celou řadou komplikací, a proto jsem na doporučení svého gynekologa asi od třetího měsíce začala dojíždět do poradny v Motole. Bydlím v Kolíně, ale dojíždění se dalo zvládnout a dodnes toho nelituji.
Kvůli už zmiňovaným komplikacím jsem měla možnost poznat nejen prenatální poradnu, ale i oddělení rizikového těhotenství, kam jsem byla přijatá na začátku 39. týdne (na dva dny, pak už jsem rodila). Porod proběhl plánovaným císařským řezem, po něm jsem si poležela 4 dny na JIPce, teprve když jsem se cítila lépe, mne přeložili na oddělení šestinedělí. Celkem jsem po porodu strávila v nemocnici 8 dní.
Po celou tu dobu (před i po porodu) jsem se setkávala jenom s vysoce profesionálním, ale zároveň také lidským přístupem. Kdykoliv jsem měla s něčím sebemenší problém, vždy mi sestřičky i lékaři ochotně a s úsměvem pomohli.
To se asi nejvíc projevilo při vlastním porodu. Na ten mne připravovali na porodním sále několik hodin. Možná jsem měla štěstí, ale celou dobu jsem v té místnosti byla jediná rodička. O to větší byl kolem klid a ticho. Už to mi moc pomohlo. Manžel mohl být celou dobu se mnou - jenom k vlastnímu porodu ho nepustili, ale ještě když mne uspávali, tak jsem se na něj mohla dívat. Teprve pak mu zavřeli dveře na operační sál (tady bych chtěla jenom dodat, že kdybych mohla mít epidurál, tak by mohl být i u porodu).
Syna jsem viděla sice až několik hodin po probuzení, ale manžel mohl být u ošetření miminka a mohl také fotit, takže toho plně využil. Díky fotkám jsem mohla i já vidět, jak našeho Jeníčka myjí, měří, váží... Asistentky se samy mému manželovi nabídly, že ho vyfotí s miminkem v náručí...
Trochu jsem měla obavy, jak to bude s kojením, o které jsem nechtěla přijít, ale i to bylo zbytečné. Jeníčka mi sestry ze šestinedělí vozily několikrát denně na JIP. Takže plně kojím.
Pokaždé když šel manžel za mnou na návštěvu (na JIP), vždy si mohl vyzvednout syna, takže za mnou přijížděli oba.
Takových zážitků bych mohla jmenovat ještě celou řadu. :)) Je asi zbytečné psát, že už teď vím, kde budu příště chtít rodit, ale Motol skutečně daleko překonala moje i ty nejoptimističtější představy.
Moc bych chtěla poděkovat všem lékařům (především dr. Mrštinové, Horákovi, Součkové) porodním asistentkám, sestřičkám, se kterými jsem se setkala, protože si to opravdu zaslouží. DĚKUJU