Milá Kateřino
Do přečtení Tvého článku jsem se domnívala, že jsem bilingvinní. (Otec je Bulhar, mamka Češka). Ale tak, jak stavíš svoje přísné požadavky - to tedy ne, to nesplňuji. Já se oběma jazyky plynně domluvím, čtu bez problémů, ale se psaním v bulharštině jsem měla a mám trochu potíže. Ovšem je spousta Čechů, kteří mají problém psát spisovně a gramaticky správně česky, že? :o))) A nikdo nepochybuje, že je to jejich rodná řeč.
Myslím si, že pokud jsou Vaše děti u nás schopny domluvit se bez potíží česky, pokud v duchu nepřekládají (mně se po pár dnech v bulharském prostředí zdají i bulharské sny!)z angličtiny do češtiny, ale prostě v tom jazyce žijí, udělali jste pro jejich dvojjazyčnost maximum. Také bych pokračovala se čtením Tvým (poslech) i dětí, ale to, co jsi psala v tvém příspěvku mi přišlo dost umělé. (sudé a liché dny apod...) Rodiče přece spolu nemluví proto, aby se děti naučily jazyk.... Naši plynule přecházeli z češtiny do bulharštiny, já do 6 let nepronesla bulharsky jediné slovo (bratr mluvil dříve bulharsky, než česky...) a pak jsem začala mluvit v plynulých větách.
Bratr se dnes sotva domluví, já si dopisuji s příbuznými a čtu v tomto "druhém" jazyce i knihy. Ale vždycky bude pro mne čeština RODNÁ ŘEČ!
To asi ani jinak nejde.
Ahoj
S.