Pri cteni vaseho clanku se ve me nejprve ozvala ma narodni hrdost, ktera v sobe zahrnuje i "absolutni privilegium ceskeho jazyka" v ceske rodine. Ovsem jste vy vubec jeste ceska rodina? Zijeme s manzelem rok v USA a mezi nasimi znamymi, mezi nez patri i 2 ceske rodiny s detmi, prevlada jev velmi podobny tomu ve vasi rodine. Tedy, rodice (ac ne tou nejdokonalejsi) anglictinou hovori na sve ratolesti anglicky a deti to s povdekem prijimaji, neb jak jiste kazdy postrehl, anglictina co do jednoduchosti je s jinymi jazyky nesrovnatelna. Me tento jev zpocatku urazel a pripadalo mi, jakoby si snad rodice chteli neco dokazovat, jakoby se za cestinu stydeli...Nakonec jsem dospela k zaveru, ze pokud se rodina rozhodne v cizi zemi zustat a zit v ni, pak i rec teto zeme by mela byt pro deti jejich materstinou, kterou by mely ovladat ve vsech formach (psane,mluvene,+cteni). Vyhodu toho, ze dite bude jeste k tomu obohaceno jazykem zeme,odkud pochazi jeho rodina, spatruji uz v tom, ze dite bude tento jazyk ovladat velmi dobre v mluvene forme a bude schopno si samo pro sebe neco precist, popr. napsat, ale vlastne jen "samo pro sebe" a to mu prece nikdo znamkovat nebude, takze kvalitou techto projevu bych se nezaobirala.Take si uvedomte,ze vy nejste typickym prikladem dvojjazycne rodiny, kde je vstrebavani 2 jazyku mnohem prirozenejsi, kdyz kazdy rodic mluvi odlisnym - svym rodnym jazykem! Myslim, ze neni potreba na to jit tak vedecky, ale rozhodne je myslim skoda, nemluvit doma cesky, neb par tydnu v Cechach sice pomuze, ale jazykove deti prilis nerozvine....ale to uz ze me zase zacina mluvit ta "narodni hrdost".
Mluveni zdar!My jsme se rozhodli na nasi dceru (6mes),hovorit pouze cesky a to i presto,ze se narodila tady ve Statech a ma tudis i americke obcanstvi. Dospeli jsme k zaveru, ze anglictinu pochyti hrave od svych kamaradu, ve skolce, pripadne ve skole, uz proto, ze ta nase neni predevsim svou vyslovnosti "dokonala". A pak, Amerika neni a nebude nasim domovem.