Kateřino (a Jano),
znám rodiny, kde se sice důsledně mluví česky, ale protože děti vyrůstají v Americe, mluví anglicky. Mluví anglicky i na svoje česky mluvící rodiče, protože ví, že rodiče jim anglicky budou rozumnět a je to tak jednodušší. Zajímavý je, že se mnou tyto děti mluví česky - myslím, že je to proto, že mě nikdy neviděly v situaci, kdy bych mluvila anglicky (ve škole, s ostatníma maminkama, u doktora, v obchodě) - přestože anglicky mluvím velmi dobře. Tyto děti, když se vrátí z prázdnin v čechách, mluví bezvadně česky (bez přízvuku), během školního roku zase přízvuk naberou.

No a některé věci opravdu vycházejí natolik z prostředí, že pokud dítě v tomto prostředí (Čechy) nevyrůstá, bude mít vždycky mezery. Takový příklad - do anglické školy v Čechách, kde jsem pracovala chodila česká holčička - rodiče neuměli anglicky vůbec, mimo školu měla teda úplně české prostředí (knihy, televize, prodavačky, kamarádi atd.). Přesto mě přišla poprosit o kopii svého "reportu". Před tím chodila do české školy, nosila domů "vysvědčení", ale potom si prostě v té rychlosti na slovo vysvědčení nevzpoměla.

Takže Kateřino, ono je to těžké, abyste češtinu nezanedbali museli byste třeba chodit na SRPŠ a ne PTA, nosit vysvědčení a ne reporty atd... BOhužel tohle se asi nedá zvládnout - my chodíme na DMV místo na inspektorát, jezdíme BARTem místo vlakem, už jsem se tuhle přistihla, jak si píšu na seznam nákupu salmona místo lososa, často "bývám hektická" (a za chvíli budu mluvit jak Škvoreckého Blběnka :-)))
Jinak s knížkama - mě hrozně nadchnul kocour Mikeš. Jako malá jsem ho četla pořád dokola - třeba by se líbil i tvému synovi - je to natolik pohádka, abys nemusela vysvětlovat "družstevní vajíčka" a proč jsou všichni tak paf z letadel a přitom je to dostatečně dobrodružný, aby to kluka zaujalo...

No a ještě k těm rodným jazykům - moje kamarádka se narodila anglickým rodičům v Argentině (španělština), tam žila do šesti let, celou školu včetně university chodila v Brazílii (portugalština) a teď už asi patnáct let žije v Londýně (kromě toho vystudovala němčinu, naučila se česky a esperanto - česky "moc neumí" protože to se učila jenom proto, aby si mohla přečíst nějakou tu knížku od Václava Havla v originále :-))) A ta říká, že má tři rodné jazyky a to v tomto pořadí - portugalština, angličtina, španělština (čili převládá jazyk, v kterém chodila do školy a lítala s děckama po venku a prožívala první lásky, přestože doma mluvili anglicky a přestože teď už žije dlouho v ANglii a splňovala by asi i ty nejpřísnější názory na definici angličtiny jako "prvního rodného jazyka").

Já si myslím, že pro děti vychovávané v cizině se dá udělat jen to, že jim zajistíte stálý přísun jazyka (mluvit, kupovat filmy, nechat rodiče natáčet večerníčky, i snažit se sehnat ty zajímavé knížky) - a zbytek si musí děti rozmyslet samy - jestli si potom (v dospělosti) budou češtinu udržovat, nebo jestli jí zapomenou atd. Asi nemá cenu se s tím příliš trápit, úplně dokonalý nejsme nikdo (a upřímně řečeno, kdo z nás umí dokonale česky???:-))))