Na začátek bych chtěla napsat, že všechno jsou to jen moje názory a je každého věc, jak to posoudí.

Před měsícem se mi narodil syn. Rodila jsem v Brně-Bohunicích. Porod jsem měla lehký, personál byl u porodu skvělý, s manželem jsme si zaplatili nadstandard, byla jsem moc spokojená.

Syn se narodil ve 4 hodiny odpoledne, na pokoj mě přivezli v 8 hodin večer. Mám problémy s nízkým tlakem, a tak jsem nebyla schopná se jít po porodu osprchovat, protože se mi šíleně motala hlava. Sestra mi proto večer slíbila, že ráno za mnou příjde a zkusíme to znovu. Ráno nikdo nepřišel, hlava se mi motala dál, no nakonec jsem to do té sprchy zvládla sama. Jenže to nebyly poslední problémy.

Dopoledne mi přivezli mého syna a já ho zkoušela přiložit. Nešlo mi to, a tak jsem šla za sestrami, ať mi pomůžou. Kojení už na porodním sále strašně bolelo, ale říkala jsem si, že je to normální. O to víc jsem byla překvapená, když mě to bolelo znovu a tak, že porodní bolesti oproti tomu nebyly vůbec nic. V těhotenství jsem četla nějaké brožurky o kojení, kde psali, že kojení nesmí bolet, že je to nesprávnou technikou kojení. Ale sestra to přece umí, ne? Když sestra viděla, že mě to tak bolí, tak mi řekla, že budeme přikládat krátce, že mám asi citlivé bradavky. Jenže to nebyl poslední problém.

Takže jsem přikládala, ale odpoledne už začal můj syn mít hlad, protože jsem v prsou zatím mléko neměla. Sestra mi dala příkrm a já se jen smutně koukala na ostatní ženy, jak mají mokré noční košile od mléka. Jenže ono se mi to mléko nespustilo ani druhý den. Můj syn měl porodní váhu 3900 g, takže potřeboval jíst hodně. Jenže sestry mi nechtěly dát jídlo dřív než za 3 hodiny. Můžu vám říct, že není nic horšího, než když se díváte na dítě, jak vám třeba hodinu řve hladem. Do toho jsem navíc měla šílené deprese z toho, že to mléko nemám. Ostatní ženy daly dítěti napít třeba po hodině a já jsem neměla prostě vůbec nic. Bolesti při přikládání pořád trvaly a trpěla jsem vlastně v tu chvíli úplně zbytečně, když jsem tam nic neměla. Jenže to nebylo všechno.

Když už jsem nevěděla, co dělat, protože měl zase hlad a jedl teprve před půl hodinou, tak jsem ji požádala o dudlík, aby tolik neřval, hlavně v noci, protože mi bylo strašně trapné, když jsem rušila maminku vedle mě. Na to mi řekla, že mi žádný nedá, že ho mají v jiném patře a že se to dítěti dávat nemá. Když jsem jí řekla, co mám tedy dělat, tak mi dudlík nakonec přinesla. Další den tam byl doktor z ortopedie, a tak jsem dostala do rukou chorobopis, kde jsem se dozvěděla moc zajímavé věci. Tak například, že jsem si donesla šidítko přes jejich zákaz nebo že odmítám kojit (tím asi mysleli to, že při každém přikládání brečím bolestí).

Díky problémům s kojením mě pustili domů až pátý den, pátý den se mi také to mléko konečně spustilo. Ani nevíte, jak jsem byla ráda. Mléka mám sice pořád málo, takže musíme dokrmovat, ale jsem moc šťastná. Vždy nakojím a potom dokrmím a můj syn je nejlepší dítě na světě. Můžu vám říct, že jsem pochopila, proč mají v Bohunicích zamřížované balkóny. Byla jsem tam v takovém příšerném psychickém stavu, že se nedivím ženám, které svůj život v šestinedělí takhle ukončí. Ten pátý den jsem byla rozhodnutá jim podepsat reverse, pokud by mě nepustili, protože jinak by mě od tam vezli nohama napřed. Celou dobu mě podporoval manžel, bez kterého bych to nezvládla.

Jen bych na závěr chtěla dát pár rad nastávajícím maminkám:

Nemyslím si, že to jinde je lepší. Vlastně kdybych neměla problémy s kojením, asi by se mi tam líbilo.

Pokud budete mít s tím kojením takové problémy jako já, rozhodně to nevzdávejte. Věřte tomu, že kojení pro vás bude perfektní zážitek, tak jako to bylo u maminky, která se mnou ležela na pokoji. Ty bolesti u toho mám pořád stejné, ale říkám si, že mi to patří, protože jsem měla lehký porod, tak to musím odnést alespoň takhle.

V porodnici vám řeknou, že nesmíte nechat dítě spát déle než 4 hodiny a v noci 6 hodin. V žádném případě nebuďte tak hloupé jako já, nechte dítě klidně spát, až se probudí, tak se probudí. První, co mi maminka řekla, když jsem jí tohle vyprávěla, bylo, ať si představím jak je mně, když mě někdo probudí.

V Bohunicích vám nedají ani toaletní papír, ani mýdlo za 5 korun na umyvadlo, takže to si vemte s sebou. Taky vám dají 15 plín a 5 ubrousků na utírání zadečku, to si vemte z domu určitě další. Krém na zadeček vám nedají vůbec a neukážou vám, jak dítě přebalit a převlíknout, takže si to u nějaké kamarádky nacvičte.

A ještě příklad jídla na celý den:
Ráno - pět chlebů, jeden rohlík, jogurt, bílá káva
V poledne - zeleninová polévka, nudle s tvarohem, červená řepa
Svačina - bílá káva, jeden rohlík
Večeře - brambory, maso, omáčka
(2x za můj pobyt byla večeře studená)

Koukám, že ten můj dopis už je pěkně dlouhej, aby to sem taky někdo dočetl... Chtěla bych skončit nějak optimisticky... No tak třeba čisto tam bylo perfektní...

Maminky, moc, moc, moc vám přeju, aby se vám v Bohunicích líbilo a pokud se to náhodou nepovede, nezoufejte, teď už se tomu jen směju (teda pokud se mi o těch hrůzách nezdá, což je každou noc).

Ahoj Ivana