Ja si myslim,ze je to utopie,ale krasna.Ja se oni pokousim s mou dcerkou.Vetsinou se nam to dari,v pravou chvili byt rodic a v pravou byt partak a kamarad,ale nekdy to nevyjde.Deti totiz nekdy ( vetsinou) ocekavaji,ze budes jen partak a kamarad a to proste nejde porad.A uz vubec ne,kdyz jako rodic vis,ze ted je ta spravna chvile byt rodicem a neustoupit.Ma dcera ma same jednicky,ale je hyperaktivni,vyrusuje ve vyucovani a mysli si,ze ma stale pravdu.Musi mit posledni slovo jak doma,tak ve skole.Me poslechne docela rychle ,ale s tatou a uciteli bude diskutovat tak dlouho az to tu protistranu vyprovokuje a ti uz potom nechteji slyset nic.Tata je hodne trpelivi,ale ucitele ne a tim si ta nase holka skodi a neda si to vysvetlit.At uz to zkousim vysvetlit jako rodic,nebo jako kamarad,miji se to ucinkem.