Plně s tebou Andi souhlasím,
když vařím sama tak neustále uždibuju a ochutnávám a ve finále nemám hlad takže buď pak nejím a nebo mám takovou minimporcičku, že mě přítel říká, že i malé dítě jí víc!!!
Zato zkouškou je pro mě každá druhá neděle, kdy jezdíme k mojí babičce na oběd. To je něco jako Andrejčina budoucí tchýně. Řeknu že chci 2 knedlíky a dostanu čtyři ( prostě bábina si vše vynásobí dvěma). Po obědě samozřejmě kávička a k té nějaká sladkost ( buchta, koláč, roláda atd..) a neuběhnou ani dvě hodinky a babička na stůl nosí chlebíčky s věčnou otázkou : "Nemáte hlad?" Samozřejmě že ne!!!! Jenže jí to nevysvělíte...trpí neustálým pocitem, že přes týden asi nevaříme a umíráme hlady...samozřejmě co se nesní nám nabalí domů a že se to nikdy nesní o tom vám nemusím povídat...takže si domů vozíme cca 2 velké kabele plné jídla!!! Vždycky jsem se nehorázně přežrala, ale minule už jsem to nevydržela a když mě přístály 4 knedle, snědla jsem jen dvě a poděkovala s tím, že si dám teď míň a radši si dám zase za chvíli, ale po troškách! Z rolády jsem si uždibla jen jedno tenoučké kolečko. A chlebíček jsem si pak taky vzala, ale jen jeden. A všichni byli spokojeni. Já, že jsem se nepřežrala, bábina, že jíme a co jsme dovezli domů jsem vzala do práce a rozdala....takže ve finále byli všichni spokojení!!!! Takže Jani, nezoufej a prostě se v klídku najez ale dej si poloviční porcičku a uvidíš, že se budeš cítit dobře a bez výčitek!!! Nejhorší je naučit ten žaludek příjmat malé porce, ale možná ještě horší je naučit to oči a mozek, ale jakmile to dokážeš máš vyhráno, a už jen ten pocit, že by ses mohla přejíst ti nedělá dobře natož to pak uskutečnit!!!