V první řadě díky za článek. Myslím si, že váš pocit selhání není na místě. Každá snaha se počítá a s každým pobytem v místě použití jazyka se jeho úroveň zlepší. Máme v Americe bratrance, který žije v zahraničí s rodiči od osmi let. Když jsme se s ním poprvé setkali před deseti lety, měl velmi silný přízvuk a jeho e-maily byly zdrojem dobrého pobavení stylu Pan Kaplan má třídu rád. Mezitím měl několik českých přítelkyň, s námi si dopisoval, prostě měl příležitost a čeština se zlepšila přímo zázračně a to prosím skoro ve čtyřiceti. Do dětí se ukládají jazyky jako do pokladničky, jen se nesmí na příliš dlouho přestat používat.

S úrovní nových knížek pro děti v Čechách je to skutečně na pováženou. I já nejednou mám chuť plakat po návratu z nějaké zahraniční cesty a to vůbec neuvažuju o modernějších médiích jako jsou CD ROMy apod. Možná by ho mohly zaujmout básničky pana Žáčka - mají vtip. Aprílová škola snad nestárne a nové Nemaluj čerta na zeď taky nejsou marné. Chápu ale, že kluka nemusejí zaujmout.

Mějte se krásně a pamatujte, že každá vaše snaha se počítá, ať už je to v sudý nebo lichý den. Já jsem od rodičů dostala dárek na celý život - pobyt ve Francii, když mi bylo 12. Francouzštinu nemám dokonalou, ač se snažím, ale přízvuk a lehkost učení tam stále je.

Denisa