Se zaujetím jsem si přečetla tento článek i komentáře a nedá mi to nepřidat můj zážitek. Ten můj asi nejhorší je z roku 2000 a dodnes můžu přesně říct, jak vše probíhalo a co mi kdo řekl. jeden den jsem si udělala těhotenský test, druhý jsem ho zopakovala a večer jsem začala krvácet. Šli jsme na pohotovost, kterou jsme měli kousek, hned mi volali sanitku a vezli do Vinohradské nemocnice. Už se sestra na příjmu byla hrozná, já samozřejmě vynervovaná /manžel taky/ a ona spustila, jestli je to tak hrozné, že mě musela vézt sanitka, pak přišel Dr., kterému jsem řekla, že dle testu jsem těhotná, on mě prohlédl, řekl, že to je jen nějaký zánět a abych se oblékla. Nic na utření mi nedali, krvácela jsem hodně, takže krev byla všude. nechali si mě tam, neměla jsem s sebou samozřejmě nic, naštěstí na pokoji byla moc hodná slečna, která mi půjčila svoje kalhotky, abych nemusela být do druhého dne v tom zakrváceném oblečení. Šla jsem požádat sestru o vložku. Dávala mi tu děstnou vatu v síťce, jak kdyby mi dávala nevím co se slovy, že doufá, že mi zítra něco donese někdo. Byl to pátek večer, celý víkend se nic nedělo, cpali do mě antibiotika atd. a až v pondělí vzali krev a zjistili, že těhotná jsem ... No mohla bych psát dál a dál, strávila jsem v tomto zařízení týden a byl to týden hrůzy a už by mě tam nikdo nedostal. Bohužel vše dopadlo špatně, o miminko jsme přišli, stejně jako o další za dva roky (kdy jsem skončila se stejným problémem u Apolináře také v pátek večer, ale hned jednali, v sobotu mi udělali kyretáž a v neděli jsem šla domů), ale teď máme krásnou a zdravou skoro desetiměsíční holčičku. Ale tyhle zážitky si pamatuju dodnes a pamatovat budu. Všem přeju co nejméně návštěv u doktorů a když už to musí být, ať jsou milí - není to bohužel stále pravidlo a já jsem z těch, kteří se neumí moc ozvat a tiše trpí.