Vážená paní doktorko, určitě nejde se na každého v jakékoli situaci usmívat. V příspěvcích v diskusi ale snad ani většinou nejde o úsměv, ale o velmi hulvátské jednání ve vztahu k pacientům či jejich rodičům. Myslím si ( a každý lékař to velmi dobře ví), že je MOC velký rozdíl mezi tím, jestli je na vás hnusná prodavačka nebo lékař. Od prodavačky prostě odejdete, budete na ní hnusná taky nebo cokoli - protože ji nepotřebujete. Lékaře potřebujete, třeba k tomu určitému už nikdy nepůjdete, ale teď, zrovna v tenhle okamžik na výběr nemáte. Sama se považuji za velmi ráznou a nebojácnou, ale když jsem skončila v nemocnici s mimoděložním těhotenstvím,a jednání některých lékařů bylo skutečně hnusné, neměla jsem energii jim odporovat. Bylo mi prostě zle, psychicky jsem byla úplně na dně, takže tam se mnou mohli jednat ( a taky jednali) jako s kusem hadru. Později jsem si stěžovala, ale v okamžiku příchodu do nemocnice a při následujících vyšetřeních jsem na to fakt neměla.

Poněkud nechápu váš komentář, že nemáte ráda, když se někdo obouvá do vaší profese a přitom jí nerozumí - příspěvky tady nejsou o technických aspektech, ale o chování lékařů - a snad každý člověk dokáže zhodnotit, jestli mu jednání druhé strany vyhovuje nebo ne.

Na pohotovost určitě chodí lidé, kteří tam nemají co dělat. A je problém jim slušně sdělit, že tam nepatří a poslat je pryč, a k ostatním se chovat slušně?