Take si myslim, to, co napsala Jaga. Ja take pracuji ve zdravotnictvi. Jsem zdrav. sestra v jednom akutnim spitale ve Svycarsku.K nam do ambulance chodi i v dobu, kdy prakticky lekar stale jeste ordinuje, take vselico. Napr.pred par dny nam volala matka o pul treti rano, ze jeji rocni syn ma teplotu. Kdyz jsme se ji ptali, jak vysoka teplota je, rekla, ze nevi. Bylo videt, ze komunikace s touto mamou, ktera neovladala jazyk, bude tezka. Prisla na ambulanci a zjistilo se, ze se jednalo jen o jeji dojem, ze dite ma teplotu... teplomer doma totiz vubec nemela... take prichazeji rodice s detmi, ktere jako miminka rvou hodiny a hodiny a rodice si zkratka nevedi rady... pak se citi lip, kdyz dite prohledne lekar a zjisti, ze je vse O.K....nikdo by si zde nedovolil, zlehcovat situaci. Lekari a jiny zdrav. personal jsou tu pro pacienty a ne naopak!!!!
Take se mi uz stalo,ze jsem prisla k nam na ambulanci, kdy jsem byla presvedcena, ze syn ma minimalne silne pohmozdenou nohu, pote, co spadl z kola. Nemohl na ni doslapnout a silene jecel.. nalozila jsem ho do auta a jeli jsme k nam do nemocnice. V ambulanci se mel na nohu postavit! Postavil se a nejen to, utikal sem a tam a ja jsem se citila jak nekdo, komu preskocilo, i kdyz jsem lekare dobre znala...domu jsme odchazeli stastni, ze to nic nebylo.Ale neco takoveho se snad muze stat kazdemu ne? A lekar by si nemel dovolit to zpochybnovat!!!