Z vlastní zkušenosti muhu říct, že chvilka čtení před usnutím je to nejbáječnější z celého rušného dne. Stal se z toho návyk, na který se starší syn těší a bere ho jako samozřejmost. Když se nám narodil druhý syn, resp. když jsme ho ve věku jednoho roku přestsěhovali z ložnice do dětského pokoje za starším synem, tak začal lépe usínat. Myslím, že to bylo tím, že kromě písničky na doubrou noc - která je i do dneška jen pro něj, slyšel také čtení pohádky. To ho asi uklidňovalo a naučil se zcela sám usínat. U stašího synka vůbec nenáme problémy s tím, že chce čůrat, pít, atd. co vše si některé děti po uložení do postele vymýšlejí. Jestli si přemýšlí o pohádce, nebo o nečem jiném, jsem zatím nepřemýšlela, ale jisté je, že ji klidný a připravený na spánek. Musím přiznat,že otázka čtení pohádek na dobrou noc byla pro mne jasná, ale manžela jsem musela do této ulohy pracně směřovat. Už se mi to povedlo. I když někdy by to nejraději ošidil a pohádku vypustil. Pak tedy nastupuji já. Přeji všem, kteří to také zkusí, výdrž a výsledky a dobrý pocit se sami dostaví.