já jsem několik dní po porodu začala mít neskutečné jakoby porodní bolesti. Přicházely , zesilovaly a zase odcházely. Dozvěděla jsem se, že se mi stahuje děloha a je to normální. Zatínala jsem zuby 14 dní. Pak jsme si dovolili jet na pohotovost. teď mě seřvete, že jsem ten pacient, který chodí na pohotovost s tak neakutní věcí. ale neviděla jsem jiné řešení. Doma pětileté dítě a 14ti denní miminko. Manžel se vrací z práce po osmé hodině. V našem malém městě zádný gynekolog není.No jeli jsme, dozvěděla jsem se, že mi nic není, ale mám přijít zítra na ultrazvuk. Manžel si vzal dovolenou (i když nemohl) a jeli jsme, čekali jsme s miminkem přes 2hodiny. sestřička brala pacienty z chodby (asi známé). Manžel se rozčílil a když sestra vyšla do čekárny řekl jí co si o tom myslí. Hned jsem šla do ordinace. Za plentou jsem slyšela jak se doktorka sestry ptá "to je paní od toho nervózního tatínka?" ano to jsem já řekla jsem. Po utz vyšetření jsem se opět dozvěděla, že jsem zdravá a jeli jsme domů. Dalších 14 dní příšerných bolestí (opravdu jsem prvně v životě myslela, že umírám) v noci jsem z bolestí a nevyspání blouznila. poté co jsem v kuchyni upadla v bolestech mě manžel odvezl i přes mé protesty na pohotovost-opět. Diagnóza silný zánět dělohy. ¨
A od té doby mám na lékaře jasný pohled. Každý milý a zodpovědný doktor je pro mě nečekanou bílou vránou.