Ještě před 14 měsíci jsem si lámala hlavu s tím, jestli budu dobrá kojící matka a bála jsem se zákeřných zánětů a bolestí prsů. Během kojení se mi párkrát stalo, že se prso jakoby ucpalo a mléko nešlo ven. Tenkrát jsem hledala radu, ale nikde nic. Dokonce ani můj gynekolog mi neporadil a podle něj bylo prso v pořádku. Když mi bylo řečeno kamarádkou, že se mám zeptat dětské lékařky, tak už bylo po problému. Taky jsem z počátku kojení (v šestinedělí) probděla spoustu nocí, neboť moje mimi se stále budilo a plakalo. Po vyloučení základních možností jsme zjistili, že má pouze hlad. Nastalo u mě období snížení tvorby mléka. To je něco, co jsem se taky nikde a od nikoho nedozvěděla a dokonce ani moje kamarádka to nenašla v žádné knize. Možná špatně hledala, ale možná se o tom ani nepíše. Asi jsem byla důvtipná a vydržela jsem pár týdnů přikládat častěji a vyplatilo se. Nemusela jsem dokrmovat sunarem. ALE moje švagrová o tom také nevěděla a taky částečně z lenosti nasadila umělou výživu. Stejně i moje další kamarádka, která teprve skončila šestinedělí, měla málo mléka a tak nasadila sunar. A já se teda ptám. Proč se o tomto a jiných problémech nepíše?? Proč na tyto fakty neupozorňují sestřičky už v porodnici?? Nebo je snad naše porodnice vyjímkou??? Proč stále pediatři nutí maminky dávat dětem sunar, když to není nutné? Můj první syn je narozený předčasně a kdyby mi tenkrát někdo z doktorů řekl, že moje mléko je pro něj to nejlepší a že to nemám vzdávat, tak bych nepřišla o to nejcenější. Nikdo mi tenkrát neřekl, že se časem naučí sát, jen to musím stále zkoušet. Dneska vím, o co jsme přišla, protože svého druhého syna kojím a je to krásné. Přeji všem maminkám, aby mohly svoje miminka kojit co nejdéle a nevzdávaly to, i když jim pediatr bude doporučovat sunar, pokud to nebude nutné kvůli zdraví dítěte. J.
Předchozí