Já jsem při čtení článku taky dojetím posmrkávala, mám vždycky radost ze šťastných začátků a mnohem víc teď, kdy pracují hormony. Nemyslím, že bych se zachovala stejně, ale těžko řešit za druhého. Za sebe jen musím říct, že jsem vděčná za přístup lékařů porodníků i sester a rozhodně bych třeba nerodila doma. Můj manžel i já jsme asistovali při narození mého prvního syna, který se škrtil pupeční šňůrou a díky monitoru si toho porodník všiml. Díky němu jsme dost pravděpodobně jako celá rodina nemuseli být dotčeni poškozením mozku či úmrtím dítěte. Lékař i dvě sestry mi pomáhali tlačením na břicho, aby byl Jakub ve zdraví venku. Průběh porodu byl naprosto normální...
Také bych uvítala lidštější přístup k maminkám, to vše bohužel souvisí s situací ve zdravotnictví a jedná se o systémovou chybu(vidím to i z druhé strany, protože mám v rodině i mezi kamarády doktory). Musím se omluvit, že nebudu sledovat další diskuzi, protože jsem teď dost citlivá a už dvakrát se mě nepříjemně dotkly překvapivě agresivní reakce některých dopisovatelek v jiných diskuzích. Tak snad někdy v prosinci po šestinedělí :-)