V děčínské porodnici jsem rodila dvakrát, poprvé v roce 1999 a poté v roce 2001. Pokaždé císařským řezem, což je v této porodnici jev velmi častý. Pan primář asi operuje rád. Poprvé mi můj pobyt značně znepříjemnila dětská lékařka. Chovala se velmi povýšeně a chyběl jí respekt. Navozovalo to na oddělení poněkud "dusnou atmosféru". Při mém druhém porodu ošetřoval děti již jiný lékař a s mým předchozím pobytem se to opravdu nedá srovnat. Personál nestresovaný, ochotný, usměvavý. Nutno dodat, že se kromě pediatra vyměnilo i pár sester a rodit v Děčíně je nyní opravdu příjemné. Přesvědčila jsem se, že vše je jen a jen v lidech. Sebevybavenější porodnice vám nevynahradí úsměv na rtech a lidský přístup. Po porodu druhého dítěte jsem se dostala do stavu silné deprese a onen zmiňovaný pediatr se dohodl s primářem, že se mnou na pokoji může bydlet má matka, a to až do konce pobytu, i když se tyto nadstandartní služby v Děčíně běžně neposkytují. Psychicky mi to velmi pomohlo. Nedokážu si představit, že bych s podobným přáním přišla za předchozí dětskou lékařkou. Nejspíše by mi bez jakékoli snahy sdělila, že to není možné. A přitom se do poporodní deprese může dostat kdokoli. Velice oceňuji tuto změnu přístupu k maminkám a jistě nejsem sama. Po prvním porodu jsem si říkala, že do Děčína již nikdy, nyní bych tuto porodnici doporučila každému. Tereza