Milá Jano, chci ti popřát hodně štěstí a rozdělit se o svou zkušenost. Rodila jsem v Nymburce letos v lednu a příští mimi plánuju zase tam. Materiální možnosti nemocnice jsou skromnější a asi by bylo lepší jet se tam podívat ať víš do čeho deš :-).Poctivě ti všechno ukážou i záchody. Já to taky udělala. Trošku tě to asi rozhodí, ale zase si pak budeš jistější. Já tam strávila 10 dní protože mimi se opozdilo a rodila jsem císařem. Nikdo tam v tu dobu tak dlouho nebyl, většinou 4 dny, po císaři týden. Jídlo jsem snědla dřív než jsem si ho stačila prohlédnout, ovoce, pití a jogurty zajistil šťastný otec. Připravovala jsem se na nejhorší a svoje zážitky pro přehlednost oznámkuji:
1 chci dát gynekologickým sestrám a asistentkám, ty mě naprosto ohromily milým chováním. Žádná na mě nebyla ani trošičku, ani náznakem hrubá i když jsem byla v mezním duševním stavu a chovala jsem se podle toho. Nedokážu zhodnotit jejich profesní kvality, ale myslím, že většina z nich zná a prosazuje moderní názory a postupy v zacházení s nastávající matkou. Stojí asi za to zajít si na jejich předporodní kurs, ale já jako prvomatka jsem byla tak hysterická, že bych z toho vyskočila z kůže. Opravdu jsou pilné, šikovné a vlídné a uspěly by i v prestižnějším zařízení. Zdálo se mi, že berou svoji práci vážně.
2 musím dát doktorům, na mě laika a předmět jejich práce dělali dojem nesmírné profesionality a zodpovědnosti, zdáli se mi naprosto zaujati svou prací a 100% snahou dělat ji co nejlíp. Ale pane doktore, říkat cizí dámě v delikátním stavu bez dovolení mamino ...cs,cs. Bohužel se mi stalo na pooperačním pokoji, že jsem nějak divně reagovala na dolsin, zdálo se, že mi zabírá míň než čípky proti bolesti, cítila jsem, podle svého názoru velkou bolest, ale byla jsem obluzená, to jsem nečekala a nedokázala jsem na to reagovat. Když jsem řekla panu doktorovi, že mě to bolí, tak mi sdělil, že to tak bolet nemůže a odešel, nejsem si jistá, ale myslím, že mi nic nedal. Až po půlnoci mi sestřička přinesla čípek, musela mi ho dát, sama jsem to nedokázala, jsem jí za to vděčná. Tak tohle mi pane doktore víckrát neuděláte. Celkově mluvili všichni laici i odborníci o panu primáři s uznáním a viděla jsem, že je náročný i na své podřízené. A hlavně, dá se s ním mluvit a má soucit, to asi platí o celém oddělení.
3 musím dát bohužel dětským sestrám, některé byly milé a podpořily mě, ale některé vysloveně srážely (znovu zdůrazňuju, že jsem byla duševně na dně, psychiatr by mi dal diagnózu). A byla tam jedna, nevím jak se jmenovala, nenosila vysačku, ale zdálo se mi, že je nejstarší, taková hodně hubená, tak od tý si nenech nic líbit, myslím, že ta se minula profesí. Měla jsem problémy s kojením, a jestli budeš rodin normálně, tak se ti nic takového stát nemusí a budou se ti zdát milé. Ale píšu na rovinu, kdybych nebyla pevně rozhodnutá kojit, tak jsme šli z porodnice s flaškou. Ale slyšela jsem, že tohle se ti může stát i jinde. Pokud jde o pediatry, tak ti pokojem vždycky proběhli, mimi je naprosto v pořádku, takže proč ne.
Držím ti palce, jestli chceš vědět ještě něco, tak si můžeme mailovat.
Všem osobám, které se tímto příspěvkem cítí dotčené vzkazuju: neměli jste si začínat. Příště mě tam máte zase, tak se těšte.