Vážená Kateřino,

Váš článek mne velmi zaujal a také pobavil, i když věřím, že je to spíše starost, než legrace.

Začátkem dubna čekáme první dítě a již mnohokrát jsme narazili na tento "problém", který je u nás ještě o trochu komplikovanější. Můj muž je Němec, žijeme v Praze a komunikujeme spolu především v angličtině, protože já německy neumím. Manžel je v Praze už 8 let a naštěstí patří mezi ty cizince, kteří se opravdu snaží naučit česky. Velmi ho za to obdivuji, protože až s ním jsem si opravdu uvědomila, jak těžká a často nelogická je naše krásná čeština.

Vytvořili jsme si takový vlastní jazyk, založený především na angličtině (kterou oba dva umíme velmi dobře), čím dál tím více používáme češtinu - ale to spíše tak, že já mluvím česky a můj muž (který už česky velmi dobře rozumí)mi odpovídá v prvních minutách česky, pak přejde plynně do angličtiny a pak již konverzaci dokončujeme oba v angličtině. V rámci toho, abych se naučila alespoň základy němčiny, do toho ještě sem tam přimíchá německá slovíčka. Opravdový guláš!

Pro nás je tento způsob komunikace celkem zajímavý a nijak nás nezatěžuje. Co tomu ale řekne naše dítě? O mateřštině v jeho případě asi polemizovat nebudeme moci, protože chceme nadále žít v Praze, takže dítě bude Čech a mateřštinou bude čeština. Jak se ale budeme dorozumívat v rodinném kruhu? Nevychováme si malého schizofrenika? S češtinou nebude problém - té vlastně budeme rozumět všichni tři, ALE pokud to vezmeme až do detailu a vlastně trochu ad absurdum - já nebudu rozumět konverzaci mezi mým mužem a dítětem (ta bude probíhat v němčině - za tím si samozřejmě můj muž stojí a já to plně chápu), naše dítě nebude příliš rozumět konverzaci mezi svými rodiči (protože ta se odehrává hlavně v angličtině) a na doplnění celého guláše - můj muž nebude vždy schopen konverzovat se mnou a s dítětem, protože jeho čeština ještě zdaleka není perfektní.

Nezbývá tedy, než nechat výuku němčiny na manželovi (ale s tou gramatikou a psaním to asi nebude lehké - sama se o tom zmiňujete), sama se začít urychleně učit německy a dítě dát do mezinárodní školy, kde se naučí angličtinu. Už teď je mi ho trochu líto. Samozřejmě, pokud to výjde, jednou v budoucnu bude naše dítě několikajazyčné, ale do té doby?

Pokud naleznete ve svém snažení se o dvojjazyčnost svých dětí nějaká další řešení, podělte se o ně se mnou, prosím. Velmi je uvítám.

Přeji hodně štěstí.


Lenka Gradlová