Ahoj Ivano.
Jsem moc rada, ze jsem narazila na tvoji zkušenost. Mam podobnou zkušenost z Bohunic z listopadu 2000. Tak aspoň vidím, že se v jejich přístupu moc nezměnilo.
Nechtěla bych nikoho odrazovat od Bohunic. Jistě na jednu negativní zkušenost existuje deset pozitivních. Jedno je však zřejmé, pokud moje zkušenost není ojedinělá - a ta tvoje je toho mi to potvrzuje - potom by se měli v Bohunicích zamyslet jestli opravdu podporují kojení a nebo jen mají kliku, že většině maminám kojení jde samo od sebe.

Měla jsem těžký porod ukončený císařským řezem a syn byl ihned byl umístěn do inkubátoru na oxygenoterapii a několik dalších dnů strávil na JIPce. Vše zvládl bravůrně a rychle se začal mít k světu.
Hlavním problémem se však ukázalo být kojení. Syna mi poprvé přiložili k prsu až třetí den a on je vytrvale odmítal. Plakal, naříkal, vztekal se... Dětské sestry mi ho potom sice trpělivě pomáhaly přikládat ale bez úspěchu a s prsy mi poradit nechtěly a posílaly mne za ženskými sestrami, ty zase nevěděly, že se mi dítě nechce přisát a tak pořád dokola.
Proč syn nechtěl sát mi došlo až když jsem si přečetla propouštěcí zprávu, kde se psalo …při porodu obtížné vybavení hlavičky … asymetrie lebky… - to ve skutečnosti prezentovalo oteklou (a zřejmě velmi bolavou) tvář, k jejíž poranění došlo při porodu a o které mne doktoři neinformovali. Otok sice po dvou týdnech zmizel, ale panická hrůza z mého prsu už mu zůstala (jen ho uviděl, už křičel).
Nezbylo mi nic než ho krmit z lahve. Z láhve ho ostatně začali krmit již v porodnici samy sestry (prý větší množství se už ze stříkačky podávat nedá). A taky jsem se nemohla dočkat až půjdu domů, musela jsem ale čekat, až pustí syna. Až doma se mi spustilo mléko a já pak odstříkávala a krmila ho z láhve.
Přeji ti lepší sny a taky víc důvěry v jiné porodnice. Já plánuji další porod rozhodně v jiné porodnici (možná i v jiném městě). Ještě jsem se nerozhodla pro konkrétní porodnici, ale rozhodně to bude tam, kde kojení skutečně podporují.

Monika