Milí přátelé, přidám také něco ze svých zkušeností z pohotovosti.
Na pohotovost jsem se jednou dostala před 5 lety, bylo opravdu zle a mojí chybou bylo, že jsem se nejprve snažila /a doufala/ vyléčit neúspěšně. Vzhledem k tomu, že jsem jinak bez potíží a k lékaři jsem se dostala jen kvůli potvrzení nebo očkování, byla jsem nemocí opravdu zaskočena a netušila jsem, že z pátku odpoledne do pátlu večera se přitíží natolik, že začnu vyhledávat pohotovost.
Když jsem se tedy dostavila na pohotovost /asi v 20h/, kde bylo úplně prázdno, setkala jsem se s lékařem, na kterého nikdy nezapomenu... při vyšetření na mě křičel a když mi předepsal penicilin, vzpomněla jsem si a řekla mu, že na tento lék jsem alergická. Vyhodil mě z ordinace.
Po 4 letech jsem tohoto lékaře náhodou potkala na ulici, poblíž pohotovosti v jiné části Prahy, kde nyní bydlím. Srdeční tep se mi zdvojnásobil a já se vyděsila. Pokud by mé děti potřebovali někdy pohotovost, a já se opět s tímto lékařem setkám v ordinaci, otočím se a vyhledám lékařskou pomoc jinde.
Zajímalo by mě ale, kde si můžeme stěžovat na sprosté chování lékařů. Samozřejmě uznávám, že pacienti jsou také nepříjemní, ale sebe řadím spíš mezi stydlivce, nechci obtěžovat když mám "subjektivní" potíže.
Jiná zkušenost je ze zubní ordinace, po lékařském zákroku /ukončeném/ mě bolela asi půl roku celá polovina čelisti a nemohla jsem na této straně kousat. Když jsem si "stěžovala" své zubařce, ptala se mě, zda-li chci bolestí vyskočit z okna. Řekla jsem že ne, tudíž mi řekla že to není nic vážného a že se zubem nebude dělat nic. Poté jsem odcestovala do Francie, kde jsem se po 3 měsících šla k jinému zubaři zeptat, zda-li je to normální, mít stále tu bolest v čelisti a že stále nemohu kousat a omlouvala jsem se, že jsem pacient který je "přecitlivělý". Paní doktorka udělala rentgen, velmi dlouho se divila, že takové praktiky neviděla nikde na světě, ani v Rumunsku ani v Indii, a snažila se zub zachránit...bylo pozdě bohužel, ale alespoň nyní místo něj mám protézu a čelist mě nebolí.