Jo a uznávám, že jsem to napsala hodně zjednodušeně a problém tak jednoduchý není, ale to by bylo na dlouhou diskuzi.
Jenže za problém přesčasů si z hodně velké míry mohou lékaři sami. Chtít jim přesčasy vzít je totiž jako píchat do vosího hnízda. Argumentuje se tím, že peníze za přesčasy tvoří velkou položku jejich příjmů. Jenže problém je, že sami potom toho zneužívají a na to, že jsou přetížení se vymlouvají.

Když jsem pracovala v Čechách na interně, fungovalo to takto: lékaři měli pracovní dobu od půl osmé do půl čtvrté. Jeden z nich potom zůstal sloužit přes noc ( v současné době 2 z nich), druhý den měl opět svou pracovní dobu a zůstával v práci až do půl čtvrté. Takže se snažil co nejvíc v noci vyspat, aby byl druhý den k použití. Sestry se báli ho budit. Pokud měl pocit, že je buzen zbytečně býval protivný, na sestry i nemocné.Samozřejmě jen menšina z nich, odhadla bych to tak na 30%.

V Rakousku měl lékař pracovní dobu od půl sedmé do půl třetí a jeden z nich zůstával přes noc. Jenže druhý den ráno odcházel domů se vyspat. Sestry tudíž neměly strach ho v noci budit, protože druhý den nepracoval.

Jenže tomuhle se, nevím proč, lékaři u nás vehementně brání.